Radim Valigura

solutions for businesssport + more

Připravuji knihu.
která vám dodá sílu.

Život je neustále se vyvíjející proces,
jenž máme pod kontrolou do té míry,
do jaké dovedeme pracovat s jeho kontextem.

Rozšiřte kontext svého pochopení a mějte se více ve své moci!

O knize

Tato kniha Vás na poutavém příběhu ze světa vrcholových manažerů naučí
nejen základním principům mentální odolnosti…

Co je jejím obsahem a pro koho je určena nejlépe odpoví sekce

+ Předmluva

Ve sportu se tomu říká mentální příprava nebo také mentální koučink. V podnikání tato činnost spadá do oblasti manažerského poradenství. Já ale jednoduše říkám, že ať se tato profese nazývá tak či onak, jde v podstatě o to, že kdo chce udržet dlouhodobě svoji výkonnost, musí porozumět energii a jejím přirozeným principům. Obzvláště pokud chce efektivně fungovat pod tlakem a zvládat krize a změny. Nazývám to obecně “prací na rozvoji své mentální odolnosti”.

V tématu zvyšování mentální odolnosti nejde primárně o získávání nových informací (těch máme kolem nás k dispozici více než potřebujeme), ale především o způsob, jakým nahlížíme na ty stávající. Proto cílem této knihy není primárně přinášet nové informace, ale naopak modifikovat ty současné způsobem, aby byly pochopeny v širším kontextu. Tato kniha totiž sleduje princip, že skutečná síla informací leží v jejich kontextu. A naše schopnost jeho uvědomění souvisí s naší aktuální hladinou energie.

Dnes existuje nespočet vzdělávacích institucí, mentorů a koučů, kteří se zabývají tematikou osobního rozvoje, a to nejen s dopadem do výkonnostního prostředí podnikání a sportu. Tito lidé a jimi zastupované subjekty mají kvalitní informace a snaží se je i co nejkvalitněji předat. Jelikož se ale jedná o oblast svou povahou velmi abstraktní, často tento vzdělávací proces brzdí právě nízká hladina energie posluchačů, která i přes maximální snahu lektorů výsledný efekt nového uvědomění prakticky minimalizuje. Tento fakt zde vyzdvihuji záměrně, protože to, co v lidech obecně probouzí touhu a motivaci k další práci na sobě, je  právě  výše hladiny energie, ve které se informace podaří předat.

Jedna z možností navýšení účinnosti vzdělávacích procesů je propojení teorie s okamžitým fyzickým prožitkem, doslova se zapojením těla, jenž umožňuje ukotvení informací jak na vědomé rovině posluchačů, tak na podvědomé a tělesné. Abyste rozuměli: vědomým zacházením s energií stejně naladěných lidí je možné doslova přeformátovat dlouholeté návyky a myšlenkové postoje, jenž brání rozvoji naší mentální odolnosti. Když to řeknu více odborně, hlavním záměrem výše popsané formy je přesvědčit naši levou racionální hemisféru (konkrétně integrační plochu SIP v levém laloku našeho mozku), aby se vzdala svého přesvědčení, že co nedokáže racionálně uchopit, prakticky neexistuje. V praxi to znamená, že si posluchači mohou na abstraktní informace doslova fyzicky sáhnout. 

A zde se dostávám k prvnímu účelu této knihy, která svým příběhem prakticky popisuje výše zmíněný proces zvyšování vnitřní dynamiky (hladiny energie) posluchačů za účelem zvýšení schopnosti jejich uvědomění. Může tak být nejen pomocníkem pro čtenáře, ale i inspirací pro mnoho pedagogů, lektorů, trenérů a koučů, kteří hledají způsoby, jak zvýšit účinnost svých tréninků a rozvojových procesů.

Kniha je určena principiálně pro dva okruhy čtenářů:

  • ● Pro čtenáře široké veřejnosti, kteří chtějí komplexně pochopit, co prakticky znamená dnes již nezřídka zmiňovaný pojem mentální odolnost, a jak porozumění této tematice může pozitivně ovlivnit kvalitu jejich života. Ačkoliv se jedná o pojem nejčastěji spojovaný s výkonnostním prostředím vrcholového sportu a podnikání, vědomě pracovat na zvýšení své mentální odolnosti může v podstatě každý. Co k tomu na začátek potřebuje, je touha, která vygeneruje dostatek síly udělat první krok a pozvat do svého života ne úplně běžný způsob uvažování.
  • ● Pro podnikatele a vedoucí pracovníky (manažery) organizací a firem, hledající nový směr. Tato kniha, jak svým příběhem – je zasazena do prostředí korporátního byznysu, tak formou – je napsána z pohledu konzultanta, lektora, nepřímo popisuje praktický postup pro iniciaci a realizaci změny mentálního nastavení manažerů, tj. v podstatě nezbytný proces, pokud chce firma najít cestu z krize nebo ustát dynamickou bouři změn vnějšího prostředí.

Tato kniha byla napsána především, aby přinesla lidem sílu.  

Přeji vám, ať si její čtení užijete.

S úctou

Radim Valigura

Ukázka

Kniha obsahuje 33 kapitol.

+ Intro

Probudím se ve 4:45 ráno v hotelu v australském Gold Coastu. Už pátou noc kvůli časovému posunu nemohu spát. Počasí je nádherné, léto v Austrálii je v plném proudu. Je poslední den roku 2006 a já jako osobní kouč zahajuji již druhým rokem s Martinou Hingisovou sezónu v Austrálii. Dnes hrajeme první kolo proti Sybille, atletické Rakušance, se kterou jsme včera před rozlosováním turnaje zrovna i trénovali. Martina proti ní nečekaně prohrála cvičný set 1:6, hrálo se v podstatě na ”jednu bránu”. Pokud by tento trénink někdo sledoval, měl by pro dnešní zápas jasného favorita. Martina by jím zcela jistě nebyla.

Potkáme se jako vždy na snídani, kde probereme, jak se co nejlépe připravit na odpolední zápas. Nervozita je z nás cítit, oba tušíme, že to nebude lehké. Obzvláště po zmiňovaném tréninku, kdy si Sybille mohla na vlastní kůži vyzkoušet, že ačkoliv se Martina po tří leté pauze opět nachází v první desítce světového žebříčku a je hlavní favoritkou turnaje, dá se porazit. Jednoduše si na ni bude Sybille po včerejšku věřit. „No nic, připravíme se jako obvykle. Každý zápas je jiný,” zaženu rozpačité myšlenky.

Za chvíli to začne. Probíráme poslední detaily taktiky na nepříjemnou levorukou soupeřku a jdeme na to. Ze svého místa na tribuně pozoruji, jak se ženy začínají rozehrávat. Vypadají obě koncentrovaně a připraveně. Martina vyhrála los a zahajuje zápas servisem.
Tenisté dobře vědí, že vyhrát si první servis je pro sebevědomí obzvlášť důležité. Podařený počáteční game hráče prostě uklidní. Je to stejné, jako když fotbalista úspěšně zpracuje první nahrávku nebo hokejista napoprvé zvládne přechod útočné modré. Hraje to prostě roli.

Začíná první výměna a Sybille kazí svůj úder do sítě. “První bod je náš. Pojďme!” zatnu nervózně zpocenou pěst.
O druhý bod se hraje stejně krátce. Sybille opět snadno chybuje, tentokrát do autu. Podobný průběh mají i další dva body a Martina získává první hru velmi snadno.
“Začátek se povedl, ale teď to teprve začne,” pomyslím si. Podávat jde totiž soupeřka.
Jenže žádné drama se nekoná. Rakušanka zahajuje svoji úvodní hru na servisu dvojchybou a i následující body mají z její strany podobný průběh. V podstatě až na pár světlých momentů, kdy se jí povede zahrát vítězný míč, se před mýma očima odehrává stejný scénář. Martina získává bod za bodem a vyhrává první set jednoznačně poměrem 6:0.
V druhém setu se sice hra trochu vyrovnává, ale opět jen na chvíli. Za stavu 2:2 Martina proráží soupeřčin servis a na kurtu opět jednoznačně dominuje. Po chvíli získává i druhý set v poměru 6:2 a je po zápase. Šlo to až nečekaně snadno a mně se v hlavě začne přehrávat mé dospívání na tenisovém kurtu. Kolikrát jsem tohle zažil na vlastní kůži. Moc dobře vím, jaké je to mít natrénováno, dokonce si i v tréninku moci ověřit, že na daného hráče máte. A pak nepředvedete ani polovinu toho, co umíte. Navíc jako by vás ten výkon stál dvakrát tolik sil, než by z racionálního hlediska měl. Věděl jsem přesně, jak se Sybille cítí.

Naskýtá se otázka: Co se stalo s tou sebevědomou hráčkou, která na tréninku hrála proti nám úplně jiný tenis? Co způsobilo tak markantní pokles v jejím výkonu, když se začalo hrát na ostro? Tyto otázky mi čím dál častěji běžely hlavou…

 

+ Kapitola 1.

„Já už se na to nemůžu dál dívat, a nic neudělat, Radime! Takhle všichni do jednoho brzy vyhoříme. Naše porady už nejsou o ničem jiném než o tomhle. Navíc teď všechno musíme řešit online, už mám z těch videokonferencí i noční můry. A oni po nás i přesto chtějí pořád vyšší a vyšší čísla, to přece nejde takhle do nekonečna. Čím víc jim dáme, tím víc po nás chtějí. A i když znovu zatneme zuby, najdeme v sobě další rezervy a vyhovíme jim, buď to opět změní, nebo – co je ještě horší – nastoupí nová garnitůra, která po nás chce zase něco úplně jiného. Takhle přece nejde fungovat. Alespoň tedy ne v případě, že ti na firmě opravdu záleží.“ Poslouchám vsedě, s nohama pevně zapřenýma do země, emočně vypjatého muže sedícího za stolem naproti mně.
„Zrovna včera jsme měli poradu vedení, kde jsem oznamoval čísla na další pololetí, která jsem dostal z centrály, a málem jsme se tam poprali. Tři lidé mi potom reálně vyhrožovali, že mi to složí. Víš, co mě to stálo síly, znovu je narovnat? Oni všichni čekají, že s tím něco udělám,“ pokračuje napůl zoufalým hlasem.

„A bylo to snad někdy výrazně jinak?“ kontruji po pár sekundách otázkou.

„Radime, vím, kam míříš. Nejsem žádné ořezávátko, nechci tady naříkat. Jsem v oboru už přes třicet let a ledasčím jsem si prošel. A to nejen profesně. Sám víš, že jsem potřetí ženatý a mám čtyři děti. Je mi jasné, že jsou to vlny, které zase odezní. Ale teď je to jiné. Vždy jsem v sobě našel novou motivaci a dokázal jsem se nad to povznést. Znáš písničku Když nemůžeš, tak přidej? To bylo vždycky moje heslo. Ale poslední dobou jako by se ve mně něco zlomilo. Navíc žena se mnou už skoro nemluví, úplně se odcizujeme. Nechci přijít i o tohle manželství. Ne, prostě už to takhle opravdu nechci,“ ujišťuje sám sebe a přes moje rameno pohlédne někam ke dveřím místnosti.
Já nereaguji.
Po chvíli napjatého ticha se zase nadechne a pokračuje: „Bude mi čtyřiapadesát, o život mám materiálně postaráno a pořád v sobě cítím sílu. Ale už nechci skákat, jak někdo nahoře píská. Navíc někdo, kdo je na hony vzdálený a vůbec netuší, jak to tady v reálu chodí. Chci především, aby mě práce bavila. A to samozřejmě souvisí s tím, aby to takhle vnímali i lidé, s kterými čas v práci trávím.“ Pozoruji, jak se mu při každém vyjádření emoce dynamicky zvedá obočí.
„Co myslíš, opravdu se s tím dá něco dělat, aniž bychom se tady všichni zbláznili?“ zeptá se najednou až skoro zoufale. Poté se zničehonic opět odmlčí a upřeně hledí na tužku, kterou si mne v ruce a s jejímž uzávěrem si hraje. „Vždyť mě ta práce baví, pracuji pro tuhle firmu už osm let… Dal jsem do ní kus svého života. Nechci odejít a začínat jinde, sice za podstatně víc peněz, ale od začátku,“ dodává zlomeným hlasem.

Chvíli schválně neodpovídám, abych nechal emoce usadit. Ever give up běží mi hlavou anglická věta, která je přesným opakem známého sloganu nikdy to nevzdávej. Pak se nadechnu k jasné odpovědi:
„Ano, podle mého názoru dá, Ivane,“ pronáším rázně a dívám se mu při tom přímo do očí. „Ale jinak, než ty si myslíš. Odpověď není tam venku, ale u vás uvnitř. A v této chvíli primárně u tebe. Dřív, než něco uděláte, musíte všichni zainteresovaní něco pochopit,“ na chvíli klesnu hlasem, abych upoutal jeho pozornost k tomu, co budu říkat. „A to především to, jaká hra se tady vlastně hraje a o co tady skutečně kráčí. Teprve potom můžete začít hledat cestu ze začarovaného kruhu ven,“ pronesu a pozoruji, co moje odpověď způsobí. A vypadá to, že ledy se tentokrát skutečně pohnou.

„Zase mluvíš tak zvláštně tajemně, Radime. Z těch tvých pro mě neuchopitelných odpovědí je mi už vážně nanic,“ pokračuje emotivně, skoro až se zábleskem zloby v očích. Cítím, kolik síly mě stojí neuhnout pohledem.

„Promiň, opravdu není mým záměrem tě jakkoliv vodit za nos. Jenže tyhle věci se nedají prostě verbalizovat. Radši než skutečnosti vytrhávat z kontextu, tak… víš co, mlčeti zlato,“ reaguji co nejvíce empaticky.

„Ne, ne, já to chápu, nezlobím se. Ale tentokrát už toho mám fakt dost. Už mě nebaví mluvit způsobem, kterému sám nerozumím. Řekni, co potřebuješ, a jdeme do toho. Máš moji důvěru,“ dodává a z jeho hlasu je cítit jisté odevzdání, ale současně i odlehčení, že se něco konečně začne dít.
Na tento moment jsem čekal. Teprve teď cítím dostatek energie a odhodlání pro možný začátek náročného procesu.

Ivana znám už delší dobu. Poznali jsme se před několika lety na jedné sportovní akci, kde nás představil společný kamarád. Od té doby proběhlo několik neformálních setkání, kde si mě oťukával. Vysvětloval mi, že úplně nechápe, jak se mohu živit prodáváním vzduchu. Že on na tyhle neuchopitelné věci není, věří jen na tvrdou práci a disciplínu. To bylo před dvěma a půl lety.
Do profesionální roviny se náš vztah překlopil teprve tímto rozhovorem před třemi měsíci. Zničehonic mi zavolal, jestli bych přišel na kávu k němu do kanceláře, že by si chtěl promluvit pracovně. Než k tomu došlo, od našich společných známých se mi doneslo, že se na mě vyptával. A to celkem podrobně.

„Dobře, Ivane,“ odpovídám rázně. „Cítím, že jsi rozhodnutý. Potřebuji tedy v následujících týdnech určitý čas na individuální práci s tebou, než se pustíme do tvé firmy. Kdy můžeš začít?“ ptám se.
„Klidně hned tenhle týden, jak budeš mít prostor, dám tomu prioritu a pokusím se ti přizpůsobit,“ odpovídá Ivan a otevírá diář ve svém telefonu.

+ Úryvek z kapitoly 14.


„Teď naváži na první část a zeptám se: Co jste si z ní odnesli?“

„No, říkali jsme si, jestli tyhle věci jsou opravdu tak jednoduché, jak to tady vypadá. Protože například já mám pocit, že po tom, co jsem si tady za dopoledne uvědomil, budu k věcem přistupovat naprosto jinak,” vzal si rovnou slovo Filip.

„Filipe, mohu Vás uklidnit, že ačkoliv bych Vám to z celého srdce přál, dnešek stačit nejspíše nebude. Práce tímto směrem je totiž práce na celý život. Nemusíte se bát, budete mít i nadále spoustu prostoru se zdokonalovat,” odpovídám a dávám si pozor, aby to nevyznělo sarkasticky. Z pobavených výrazů lidí přede mnou, včetně Filipa, vnímám, že si to sedlo.

„Já mám zkušenost, že den dva po takových seminářích jsem doslova king, nic mě nerozhodí, ale po pár dnech to všechno zase zaplave, a už si na tyhle věci, jak vy říkáte „principy”, nevzpomenu. A když se snažím do toho stavu vrátit, tak mi to prostě nejde. Vždy si to uvědomím až po nějakém čase, skoro až náhodou. Máte nějaký recept, aby to fungovalo déle? Ideálně napořád?” vyzvídá tázavým hlasem Katka.

„Katko, děkuji za nás všechny, protože teď mi zrovna nabíjíte konkrétním příkladem na to, co jsem už několikrát vyzdvihoval a velice rád vyzdvihnu znovu. A to, že rovnováha se nedá udržet, dá se jen znovu získávat.
To, co říkáte je přesně příklad toho, že z lidské přirozenosti automaticky čekáme, že když se něco někde naučíme, pochopíme, něco si prostě osvojíme, tak už to tak zůstane. Použiji znova ta slova, tedy že už máme „hotovo”. A pak jsme překvapení, že to tak není. Moje rada půjde opět tímto směrem.
Ovšem dříve, než ji povím, zeptám se pro lepší uchopení procesu více na detail Vašich pocitů. Budu hádat: To, co u sebe po rozvojových seminářích zažíváte, by se dalo definovat jako jistý pocit svobody a nadhledu nad situacemi. Vnímáte daleko více, co se právě děje, a máte nad sebou daleko větší kontrolu a jen tak Vás něco nerozhází, mám pravdu? ptám se jemným hlasem Katky a dívám se jí upřeně do očí.

„Ano, tak by se to opravdu dalo popsat. Přesně tak se cítím,” odpovídá uznale Katka.

„Dobře. Co když vám řeknu, že hlavní důvod toho, proč se tak cítíte, nejsou jen informace, které jste získala, ale především kvalita energie, kterou jste si odnesla. A ta postupně klesá a tím i Vaše schopnost tyto věci mít dále na vědomí,” vysvětluji Kateřině a přitom vnímám její zaujatý pohled.
„Abyste se tak mohla cítit i nadále, potřebujete se nacházet ve stejné energii, jako jste se nacházela na konci seminářů a i určitý čas po nich. Jinými slovy tuto energii neustále znovu sama generovat a čerpat.“

„To nechápu,” odpovídá Katka.
Všichni ostatní pozorně naslouchají.

„Vysvětlím na praktickém příkladu. Uklízíte ráda doma?” ptám se Katky.

„No, ne že bych to nějak extra prožívala, ale nevadí mi to. Můžu vlastně upřímně říci, že často uklízím i ráda.”

„A napadlo vás někdy, že byste uklidila a pak s tím na čas přestala?” ptám se nadále.

„To asi ne, to by tam byl za chvíli nepořádek, to bych tam nemohla fungovat,” odpovídá Katka a přitom svou odpověď dokresluje úšklebkem představy dané situace.

„Jasně. A jak se cítíte bezprostředně potom, co doma pořádně uklidíte? Například vydrhnete poctivě koupelnu a kuchyň, umyjete podlahy, utřete prach a dáte vše na své místo?“ pokračuji v dotazování.

„No, je to úžasný pocit, taková lehkost a radost. Vždy si pak sednu a nějakou chvíli si ten pořádek užívám,” odpovídá najednou doslova s jiskrami v očích Katka. Úplně se na ten pocit naladila.

„A jak dlouho vám ten úklid vydrží? Myslím tedy spíše ten efekt povznášejícího se pocitu z něj,” dodávám.

„Z pravidla asi den až dva, pak už ho tak nevnímám. Ale zato začnu vnímat, že už to chce zase uklidit,” odpovídá Katka čím dál více zamyšleně.

„No vidíte, a na rozvojovém semináři, kde se věnujete sama sobě, děláte to stejné. V podstatě uklízíte, jen ne v bytě, ale v sobě. Tím úklidem, tedy svou pozorností na Vaše vnitřní prostředí, pečujete o svoji energii. Tato péče se neprojeví jako doma lesklou koupelnou, ale v podobě určitého uvědomění. Toto uvědomění si ze semináře odnášíte, a tím si odnášíte i kontakt s danou energií, s daným pocitem. Podle toho, jak Vaše uvědomění bylo silné, jak moc je koupelna vyčištěna a kolik vaší energie bylo vloženo, taková je odměna. Tedy tak dlouho následně zažíváte ony pocity naplnění,” chvíli dám opět ve svém vysvětlování pauzu, protože na Katce a lidech pozoruji, jak si ve svých hlavách moje slova uspořádávají. Když opět vnímám jejich plnou pozornost, pokračuji.
„Ovšem vtip je v tom, že stejně jako doma, tak i v sobě musíme uklízet neustále, tedy jako s tím mečem musíme být neustále v pohybu. Chápete?” ukončím své vysvětlování řečnickou otázkou a pohlédnu do pléna.
„Kdo si myslí, že jednou za rok zajde na seminář, zacvičí si, zamedituje, nebo přečte knihu a má hotovo, ten se plete. Uvažujte. Stačí si doma uklidit jednou ročně? Nevím, možná někomu ano. Já takových lidí moc neznám, vy ano?” při té otázce pohlédnu na kolektiv přede mnou.
„Je to „never-ending” story, neboli potřeba být neustále v pohybu… a zase jsme zpět u toho kola, nebo u meče,” dodávám s úsměvem.

S Katkou toto moje přirovnání k úklidu domácnosti očividně velmi hnulo, protože kouká očima nepřítomně upřenýma do dáli. Ostatní na tom jsou se svými obličejovými výrazy podobně.
„Takže chcete říci, že máme vlastně na semináře chodit jako každý týden, abychom si tyto pocity udrželi?” ozývá se zezadu pražskou intonací Honza a v jeho hlasu je cítit jistý nádech sarkasmu.
„Přesně, to můžete. Doslova by se z vás měli stát vymetači seminářů osobního rozvoje. Víte kteří, ti s těmi rozšířenými zornicemi, kteří chodí o obědové pauze do parku objímat stromy,” naschvál nasadím podobnou intonaci hlasu, abych ještě více umocnil Honzovu sarkasticky laděnou poznámku a obrátil ji do humorné roviny. Honza se srdečně usměje a ostatní se taky více uvolní na svých židlích.

„Ne, teď vážně,” pokračuji už výrazně vážnějším hlasem. „Musíte si uvědomit jednu věc: Velkou roli hraje fakt, jak vysoká autenticita za vaším záměrem vězí. Jinými slovy, jak moc opravdově to myslíte, tedy jak moc je to pro vás důležité. Od toho se odvíjí míra energie, pozornost, kterou do toho vložíte,” klesnu na chvíli hlasem, abych dal lidem možnost se více zamyslet nad tím, co jsem právě řekl.
„Slyšeli jste někdy pojem Zákon zachování energie?” ptám se publika.

Odpovědí mi je více-hlasné „ano”, podpořené souhlasným pokyvováním hlav skoro všech.

„A co to tedy znamená?” ptám se dále.

„No přece, že energie nemůže nikam zmizet, může akorát změnit svoji formu,” rozhodně odpovídá Milan.

„Přesně tak. Mohli bychom jít do klasické fyziky, která na toto téma nabízí mnoho mechanických příkladů, ale to není náš cíl. Kam bych ale naopak nakouknout chtěl, je novodobá fyzika. Říká se jí kvantová. Ta praví, že energie nezaniká, ale že energie je vše kolem nás, jen vždy v odlišné formě. Taky praví to, že vše kolem nás je vzájemně propojeno a vzájemně se ovlivňuje,” vysvětluji a přitom bedlivě pozoruji pohledy publika, jestli jsem už tématicky nepřestřelil.

Předobjednávka

Kniha je v současné době ve fázi finální kompletace.
Pokud máte o knihu zájem, prosím vyplňte Vaše jméno a e-mail a já Vás budu kontaktovat, jakmile bude kniha v prodeji.

Kontakt

office@radimvaligura.com

+420 702 038 107

 

Kde mě najdete:

Kancelář Praha
Mánesova 27, 12000 Praha
Kancelář Brno
Trávníky 41, 60200 Brno
Právní subjekty, pod kterými vystupuji:
VALIGURA Consulting & Management s.r.o.
Americká 35, 12000 Praha
ičo: 06855474
OPTION SIGMA s.r.o.
Peroutková 290/5, Brno-město, 602 00 Brno
ičo: 29368511
mapa Prahamapa Brno